Imaginární hra Davida Cajthamla
V jednom mailu mi David Cajthaml napsal, že "všechno je něčím zajímavé" a že „realita je fantastičtější než fantazie“. V roce 2003 vytvořil unikátní deník - rozsáhlou sérii monotypů, které zaznamenávají soukromé zážitky během jednoho roku den po dni. Často se zde objevují motivy běžných věcí každodenního života - konvice na kávu, porcelánový hrnek, dřevěný stolek, pilulky, interiér bytu, dům, strom a nebo lidská tvář, která vypadá jako maska s prázdnými otvory místo úst a očí. Takové pojetí dává možnost domýšlet si, rozvíjet vlastní představy a funguje jako odrazový můstek ke snění.
Zatímco v denících převládá věcnější přístup, v řadě maleb, kreseb, grafik, objektů a koláží se do popředí dostávají volné asociace.Obyčejná šnečí ulita nalezená v trávě na zahradě představuje lidskou hlavu, obličej, oko nebo ucho, knoflík na šatech, spirálu žárovky, uzel na provaze, tělo skřítka, stín hvězdy, ale taky prostor a prázdno. Tvarem připomíná labyrint ucha, ve kterém mizí zvuky a slova. Mozek je přetvoří v myšlenky, které se řetězí, proudí ven, vznášejí se kolem hlavy, vracejí se zpět a pronikají do hlubších vrstev psychiky. Tento proces vyvolává specifické umělcovy vize. David Cajthaml jakoby hrál neobvyklou hru, která se odehrává v imaginárním světě. Hrací figurky zde však nahradily myšlenky a představy. Každá hra spojuje náhodu a přesná pravidla. Snad právě proto David Cajthaml rád používá čísla a potrpí si na přesný počet zobrazených předmětů. Důležité jsou numerické vztahy, které považuje za zdroj zvláštního napětí.
Asociativní plynutí myšlenek zaznamenává v obrazech a textech, které se navzájem prolínají, doplňují a inspirují. Někdy text tvoří doplněk obrazu ve formě krátkých nápisů, jindy zaplňuje větší část plochy, dotváří a obklopuje kresbu nebo grafiku. V linorytech úmyslně vynechává prázdná místa, která dodatečně zaplní psaním, proto se každý list liší a získává charakter originálu. Tímto způsobem postupoval např. v Duchovní sérii linorytů (2009), kde v symbolické rovině obrazem a písmem zachytil celý tvůrčí proces od vzniku myšlenek, rozvoj imaginace až po vstup do podvědomí. Texty vždy souzní s charakterem obrazu, jsou zdánlivě jednoduché, zvláštně naivní, snové, poetické a současně temné. Vyprávějí nezvyklé, iracionální příběhy o slovech a myšlenkách, působení živlů, jevech skutečných a neskutečných, viditelných i neviditelných, lidských bytostech - ženách, mužích a mužoženách. Figury žijí běžným životem a přitom se dostávají do situací, jejichž klidný průběh narušují nečekané absurdní zápletky. Ženské postavy většinou nemají vlasy, z hlavy jim rostou různé fantastické útvary nebo mají v lebce otvory, kterými proudí vzduch, voda a šlehají plameny. Typickou postavou pohybující se na hranici mezi realitou a snem je Mořská dívka. Nejprve vznikla expresivní erotická kresba koupající se ženy, které na rameni sedí smrtka s ptačíma nohama. Postupně se změnila v holohlavou dívku s dravcem na rameni, která stojí po pás zabořená ve vodě a z úst jí vychází myšlenka v podobě vzdušného obláčku. Kresba inspirovala fantazijní text, který dal podnět k další kresbě, ta zase vedla k pokračování rukopisu až vznikla stejnojmenná knížka (2010). Z původní výtvarné představy se vyvinul nekonvenční a tajemný příběh, který se dostává až k prapočátkům lidské existence. Mořská dívka - univerzální matka a milenka byla stvořena prostřednictvím slova. Slovo se zhmotnilo do podoby člověka, vytvořilo si svého nositele z důvodu přežití. Mozek dívky produkuje myšlenky, které dávají řád chaosu světa. Mořská dívka prokázala značnou životaschopnost, vystoupila z komorního knižního formátu a objevila se znovu v sérii koláží (2009), maleb (2010) a linorytů (cyklus Zimní, 2010). I když jde o varianty stejného motivu, obrazy neustále překvapují neotřelým spojením naivity, fantazie, hry a logiky. Těžko by mohly působit jinak, když vše se odehrává ve sféře, kde "mozek dává tvar beztvarým démonům".
Vilma Hubáčková, srpen 2011
Výše jmenované práce Davida Cajthamla - originál rukopisu ke knížce Mořská dívka, sérii deníkových monotypů, cyklus linorytů Duchovní a Zimní, ale taky autorskou knihu Sounds, návrh programu ke hře Guma pro HaDivadlo, soubor drobné grafiky a výběr z osobní korespondence získal v letech 2009 - 2011 do svých sbírek Památník národního písemnictví.